BOROVICE - pod drobnohledem
15.09.2017
Borovice (Pinus) - Jehličnan
Pine; Kiefer
Borovice u nás rostou hlavně dvě. Původní, borovice lesní (Pinus sylvestris), řečená sosna, se zčásti zrzavou barvou kůry, a potom pěstovaná nigra – borovice černá (Pinus nigra).
Na rozdíl od smrku, který má mělký kořenový koláč rozprostřený do šířky, borovice, má tzv. hlavní kůlový kořen a právě svým kořenovým systémem se uchytí i na skále, tam, kde jiný strom zakoření stěží.
Dřevo borovice je měkké, trochu křehčí než má smrk, bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až do rezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním do modrošeda, což se považuje za vadu na kráse.
Díky odolnosti (snese vlhko, i střídání vlhka se suchem) se borové dřevo dodnes používá především na okna a dveře, včetně rámů.
Mořidla i nátěry přijímá borovice hůře než smrk, její jádrové dřevo se také obtížněji lepí. Největší nevýhodou při obrábění a broušení borového dřeva je silné zanášení nástrojů či brusiva. Borovice, na rozdíl od smrku, má barevně odlišené jádro. Smrk barevně odlišené jádro nemá, modřín a borovice ano.
K borovicím bývá (k nelibosti dendrologů a lesníků) řazena i douglaska (Pseudotsuga menziesii). Pseudotsuga; Douglasien.
Její dřevo je kvalitní a trvanlivé, s nepříliš tmavým hnědočerveným jádrem, něco mezi borovým a modřínovým, jestli mi dovolíte ten příměr. Podle mé zkušenosti má v těle pryskyřice nejvíc z jehličnanů, (ne všichni se mnou souhlasí). Proto se používá na rošty kolem bazénů nebo venkovní terasy. Hojně zalepuje nástroje, zvláště brusivo.
Text a fotografie laskavě poskytl Martin Patřičný
Tento článek ještě neobsahuje žádný komentář. Buďte první, kdo nějaký napíše.