Smrkové dřevo je určitě nejpoužívanější stavební a truhlářské dříví. Má výborné vlastnosti, rychle schne a je k dostání téměř všude za příznivé ceny.
Vlastnosti
Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé s velmi výraznými letokruhy. Na všech řezech snadno zaznamenáme odlišnosti letní a jarní přírůstkové vrstvy.
Jádro není nijak výrazně zabarveno, a pokud se místy od oddenku barevně odlišuje (nejčastěji do hněda), potom je to začátek hniloby (takzvaná tvrdá hniloba).
Smrk je velice pevné dřevo, houževnaté a přesto měkké na obrábění. Je také docela pružné. Schne velmi rychle. Je to ale hodně lákavé dříví pro všechny druhy dřevokazných škůdců, proto je nutné hotový výrobek chránit nějakým nátěrem, nebo postřikem.
Použití
Dřevo má velmi široké použití. Dělají se z něj celé střešní konstrukce, od trámoví až po podbití. Díky své nízké ceně je také dobré na bednění a betonové formy. Používá se též jako podloží při stavbě lešení.
A vnitřní použití má rovněž široké. Pro použití na výrobu nábytku je díky svému poměru pevnosti a měkké struktuře velmi vhodné. Snad všechny levnější dřevěné kuchyňské linky jsou vyrobeny ze smrku. Na chalupě se smrkem i rádi zatopíme, protože není smolnatý, nezanáší komín a má dobrou výhřevnost. Na to ale doplácejí některé lesy, především skandinávské a sibiřské.
Napuštěním prken či fošen se zvýrazní kresba dřeva, lepení a moření jdou u smrku velmi rychle a snadno.
Naopak jeho impregnace je obtížná. Působením povětrnostních vlivů získává smrk časem krásnou našedlou barvu s výrazně vystupujícími léty. K dosažení této struktury se smrk také často opaluje a kartáčuje tvrdými kartáči.
Zvláštnosti
Smrkovou zvláštností je bezesporu takzvaný rezonanční smrk. Jedná se o zvláštní druh dřeva, který se používá pro výrobu hudebních nástrojů. Díky jeho výborným akustickým vlastnostem se z něj lepí těla kytar, houslí a viol.
Borovice
Borovice je krásný a voňavý strom, kterému je odedávna přisuzována léčivá schopnost. Silice získaná ze dřeva se používá k inhalaci, ale také jako olejíček do vonných lamp. Borovice je z našich dřev stromem nejbohatším na pryskyřici.
Vlastnosti
Borovice je velice trvanlivý strom. Dokáže díky své velké zásobě pryskyřice vydržet na místech, kde se často střídá sucho a vlhko, teplo a chlad. Dobře odolává i povětrnostním vlivům, červotočům a podobné havěti také příliš nechutná. Pouze tesaříci tento strom hlodají, ale většinou se nedostanou dále než do běli, což je malý kousek pod kůrou.
Dřevo je relativně měkké, pevné a pružné. Bělová část je smetanově bílá, něky přechází až k okrové barvě.
Bělová část také trpí charakteristickým zamodráváním, občas přechází až do odstínů šedé, což se často považuje za vadu na kráse.
Na vlastnostech dřeva se to ale nijak neprojevuje. Jádro je oranžově hnědé, až rezavé. Letokruhy jsou velice dobře viditelné.
Borové dřevo přijímá mořidlo i nátěry daleko hůře než třeba smrk. Její jádrové dřevo se také hůře lepí. Největší problém při zpracování je však silné zanášení všech nástrojů či brusných papírů. S tím se ale nedá nic dělat a musíme se s tím smířit.
Použití
Díky svojí odolnosti se používá především na venkovní konstrukce, nebo konstrukce, které jsou na pomezí sucha a vlhka.
Například se z ní vyrábí dveře, okenice, ale i jejich rámy.
Také se dobře uplatní na trámoví a ?polštáře? pod podlahy. Pokud stavíme menší venkovní kůlnu, použijeme borové dřevo na její základy, při stavbě pergoly se opět používají borové trámy.
Dřevo borovice černé se používalo na pražce kolejí, tedy v době kdy ještě byly pražce dřevěné. Bylo to kvůli její vyšší tvrdosti při zachování stejných obráběcích vlastností.
Nejatraktivnější dřevo má ale borovice limba, díky svým krásným červeným a dobře zarostlým sukům. Nedá se však téměř sehnat, alespoň v našich zeměpisných šířkách.
Třešeň
Třešeň ptačí je z ovocných stromů nejvyšší, dorůstá často výšek až dvacet metrů. Je to inventář snad každé české, nebo moravské vesnice. Je oblíbená hlavně pro své plody, ale i její dřevo lze s úspěchem využít.
Vlastnosti
Pominu léčivé vlastnosti šťávy z plodů, nebo možnost použít její smůlu (které se často říká kočičí zlato nebo falešný jantar) jako lék proti kašli. Dřevo je tvrdé, pevné, pružné a hodně houževnaté. Má poměrně výrazné letokruhy a mírný lesk.
Bělová část je, v porovnání s ostatními stromy, velmi úzká, má nejčastěji smetanovou až skoro růžovou barvu. U starších stromů může být i nažloutlá. Jádro je červenohnědé, na vzduchu časem získává tmavší a tmavší barvu, až se postupně zbarví do červena.
Lesní stromy mají zabarvení trochu tmavší, jak běl, tak i jádro, naopak stromy pěstované v sadech mají výraznější přechod mezi bělem a jádrem.
Dřevo třešní se hodně bortí a při sesychání ?pracuje?. Přířezy je proto nutné sušit pomalu (několik let) a hodně je zatížit, aby nedocházelo k jejich kroucení a praskání. Třešeň je, stejně jako jiné ovocné stromy, dobře obrobitelná na soustruhu, na rozdíl od nich se ale špatně řeže dlátem přes vlákna.
Použití
Třešeň, díky svojí vysoké ceně, je nevhodná na masivní truhlářské a tesařské konstrukce. Zato se výborně hodí na umělecké předměty a předměty denní potřeby. Z třešní se například vyrábí většina dřevěných dýmek. Jediné masivní konstrukce, které se z třešní vyrábí, jsou kazetové vykládané stropy společenských sálů. Nebo masivní kusový nábytek je dost často také vyroben ze dřeva třešní.
Třešeň není dobré nijak zvlášť natírat, nebo mořit. Jediná úprava, která jí opravdu sluší, je mírné úprava matným lakem (z důvodu ochrany).
Ořech
Ořešák královský, lidově nazývaný vlašský ořech, je majestátní strom, často lemující okraje silnic, nebo venkovských alejí. V posledních letech trpí porosty ořechů různými chorobami a škůdci. Jejich dřevo se proto bohužel používá stále méně.
Vlastnosti
Ořechové dřevo je velice ceněno. Zvláště o starší stromy mají velký zájem dýhárny. Jeho kresba je totiž nezaměnitelná a jak se říká ?co kus to originál?. Běl má šedobílou barvu, někdy s jasně žlutými skvrnami na okrajích. Barva jádra hodně záleží na půdních podmínkách. Nejčastěji je tmavohnědé s jasným černým oddělením od bělu. I barva ohraničení závisí na půdě (někdy může být až do červena).
Čerstvé dřevo má vysoký obsah tříslovin a proto někomu může mírně sedět. Je hodně tvrdé a svou vysokou trvanlivostí často předčí i řezivo dubové. Dobře se obrábí a soustruží, dobře se řeže dláty (i když je, díky své tvrdosti, hodně tupí). Také se výborně ohýbá, proto se ořech v minulosti používal k výrobě malých člunků na zámořské plachetnice (hlavně v Anglii).
K dobrému ořechovému dřevu (nenapadenému) se v současné době velmi špatně dostává.
Na pilách se téměř nevyskytuje, v hobbymarketech už vůbec ne. Nejsnáze se k němu dostanete, zeptáte-li se například někoho, kdo kácí alej kolem silnice kvůli autům (dnes tak častá činnost), nebo někde na vesnici souseda.
Použití
Odedávna se ořechové dřevo používalo na vykládání (intarzie), zvláště díky svojí neopakovatelné kresbě a kontrastu k světlým dřevům smrkovým. Také ořechová dýha je hodně žádaná na polepy OSB a dřevotřískových desek.
Obecně se ořech moc nepoužívá k tesařským činnostem, na to je příliš drahý a krásný. Ani na masivní konstrukce jej díky jeho ceně nedoporučuji. Zato použití na umělecké předměty, jako například přívěšky a šperky, se přímo nabízí. Také soustružené ořechové mísy a svícny jsou nádherné, ale je potřeba na ně dřevo pečlivě vybírat.
U výroby ořechových součástí je nutné pečlivě vybírat, jak dřevo říznout, kde ho obrobit a jaký má být výsledný tvar.
Když se vám povede zvýraznit jeho kresbu vhodně zvolenými tvary, výsledek potom stojí za to.
Také umělecké předměty využívající například ořechové kořeny, nebo pokroucené větve jsou ozdobou každého interiéru.
Modřín
Modřín opadavý je jediný jehličnatý strom, který na zimu opadává. Jeho jehlice také nejsou tak pichlavé jakou borovic či smrků. Nemá ale rád kouřové zplodiny a proto příliš neroste ve městech. Přítomnost modřínu značí čisté ovzduší.
Vlastnosti
Jeho dřevo je takové polotvrdé, ne tak tvrdé jako dubové, ale zase tvrdší než smrk či borovice. Je velice pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světe žlutohnědá, barva jádra závisí na stáří stromu. U mladých stromů je jádro okrové, postupně se přebarvuje do červenohněda. Při delším pobytu vzduchu, nebo po napuštění olejem či voskem dřevo tmavne do krásného červena (nebo spíše tmavého červenohněda). Krása tohoto dřeva také spočívá v množství zarostlých malých suků.
Dobře se obrábí, nezanáší tolik nástroje jako borové dřevo. Narozdíl od borovice lze modřín také dobře napustit, natřít, nebo přilepit. Modřínové dříví je tedy dobrým kompromisem mezi smrkem a borovicí. Opět ale proti jeho použití hraje dostupnost a cena. Modřín je dražší než borovice či smrk, a nepotkal jsem zatím moc pil, kde by jej nabízeli.
Silice a pryskyřice modřínů mají obdobné využití jako u borovic.
Silice se používají k inhalaci, mají léčivé účinky a pryskyřice se dříve používaly k utěsňování spár mezi palubkami lodních boků. Dnes se k tomuto účelu hodí trvanlivější syntetické pryskyřice.
Použití
Modřínové dřevo se odedávna používalo na šindele střech. To v dnešní době betonových tašek už asi nehrozí, ale přesto si i dnes nachází své místo. Masivní nábytek, dřevěné schody, nebo zábradlí ? to vše lze dnes vyrobit z modřínu. Ale největší uplatnění má ve výrobě obložení. Dřevěný modřínový obklad stěn, není-li znehodnocen vysokou vrstvou laku, nikdy nezevšední.
Dub
Duby jsou přirozenou, starou evropskou dřevinou. Mohutná koruna, která se často tyčí až 45 metrů nad okolním povrchem, je tvořená rozložitou spletí větví. Duby často dožívají až několika set let.
Vlastnosti
Dub je synonymem pro pevnost a trvanlivost. Stejně tak jeho dříví je pevné, tvrdé, houževnaté a velmi trvanlivé. Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších a po staletí bylo velmi vysoce ceněno. Má úzkou světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na příčném řezu jsou často vidět takzvaná zrcátka (světlehnědé paprsky v tmavším jádře sbíhající se ve středu stromu). Jedná se o přeříznutá dřeňová vlákna.
Dub z našich dřevin nejdéle odolává povětrnosti, nebo působení vody. Vzdoruje také velice dobře střídání sucha a vlhka. Při dlouhém pobytu pod vodou dubové dřevo tmavne až téměř do úplného zčernání.
V Anglii je po dubu dokonce pojmenován celý věk ? age of the oak (mezi lety 1500 a 1600). Tam se ovšem nejednalo o náš klasický Dub letní, nebo Dub zimní, ale o Dub bahenní. Ten je typický téměř černým dřevem. Barvu dubu bahenního lze u obyčejných dubů našich zeměpisných šířek napodobit čpavkováním (působením plynného amoniaku).
Použití
V minulosti se duby používaly na ty nejnamáhavější součásti, které často přicházely do styku s vodou. Jednalo se například o mlýnská kola, hamry, nebo třeba piloty pro mosty a lávky. Dnes ze starých technik přetrvala pouze výroba dubových sudů. Ty jsou oblíbené zejména na zrání kvalitní whisky.
Za všech věků byl dub oblíben na výrobu masivního nábytku. Dnes tomu není jinak, dubové dřevo se stále používá na výrobu velmi kvalitního a velmi drahého nábytku. My jej také můžeme použít na výrobu nábytku, nebo třeba na ozdobné předměty interiéru (jako jsou třeba svícny, misky a stojánky). Pro venkovní použití se dubové špalky hodí jako základové piloty kůlen, nebo altánků.
Pokud chcete mít před domem třeba dřevěné dlaždice, doporučuji je vyrobit opět právě z dubu.
Pokud máte na zahradě rybníček, nebo přírodní bazének (nebo třeba protéká-li vaší zahradou potok) a vy chcete postavit cokoliv dřevěného (můstek, lávku), doporučuji opět dub. Rozhodně alespoň ponořené části.
Buk
Buk lesní je jeden z našich nejkrásnějších stromů, ať už roste ve smíšeném porostu (křivoklátské lesy), nebo stojí na louce zcela osamoceně. Lidé si jej často pletou s habrem, kvůli jejich podobnosti. Stačí se podívat na listy, zatímco okraje habrových listů jsou pilovité, buk je má hladké.
Vlastnosti
Bukové dřevo patří z dřev listnatých stromů k nejpoužívanějším a nejznámějším. Je tvrdé, málo pružné a velmi pevné. Nevyniká přílišnou trvanlivostí, ale výborně se obrábí, moří a lepí. V neposlední řadě je také výborné na topení, protože má vysokou výhřevnost.
Může mít celou škálu odstínů, od světle smetanové, až po tmavě hnědou. Starší stromy získávají narůžovělou barvu, a pokud je vystaveno delší dobu působení vodní páry tmavne a získává charakteristickou ?bukovou? barvu.
Letokruhy jsou výrazné pouze na dobře vyhlazeném příčném řezu, jinak má dřevo nevýraznou strukturu.
Často se ve dřevě objevují tmavé fleky, které příliš nevynikají tvrdostí. Jedná se o takzvaná nepravá jádra. Ta vznikají nejčastěji působením silných mrazů, nebo vniknutím vzduchu do kmene (například otvorem po ulomené větvi).
Použití
Buk se velmi často využívá na výrobu dýh k průmyslovému použití (třeba na překližky). Také se z něj vytváří složité ohýbané vzory. Například lamelová křesla, dnes tolik oblíbená, nohy židlí, nebo třeba také rošty do zdravotních matrací.
Doma můžeme použít bukové dřevo téměř na cokoliv. Krásné jsou třeba bukové vnitřní dveře, nebo dvířka kuchyňských linek.
Použití venku bych příliš nedoporučoval, protože má malou trvanlivost.Díky vysoké hustotě letokruhů je nutné bukové řezivo dlouho a zvolna sušit (cca 3–4 roky, záleží na tloušťce), aby nepopraskalo.
Bříza
Jako jediná ze stromů má bílou kůru s občasnými černými fleky, to je její poznávací znamení a není snad nikoho, kdo by ji nepoznal. Roste skoro všude, je velmi nenáročná a díky tisícům okřídlených plodů se rychle množí i na místa, kam by se jiný strom nikdy nedostal (například vrcholky starých komínů).
Vlastnosti
Dřevo břízy je stejně bílé jako její kůra. Někdy bývá našedlé, jindy zase růžové, v žádném případě ale nemá žádný lesk.
Pokud bříza vyrostla ve vlhkém prostředí, objevuje se kolem její dřeně tmavohnědý až černý pruh. Barva bělu a jádra se moc neliší, ve většině případů jsou obě barvy stejné.
Má stejnoměrně husté letokruhy, je středně tvrdé (něco mezi smrkem například a dubovým či habrovým řezivem). Březové dřevo je hodně pevné a velmi dobře se ohýbá. A jako většina stromů se obrábí lépe za syrova, než po vyschnutí. Velice špatně odolává povětrnostním vlivům, hlavně dešťům. Je také náchylné k hnilobě a napadení nějakými houbami. Pokud necháme poražený strom ležet na zemi, rozpadne se do jednoho roku téměř na prach.
Březové dřevo je pověstné hlavně díky svým dobrým vlastnostem při topení.
Hoří i za syrova, naopak necháme-li ho příliš vyschnout, shoří jako papír a mnoho nezahřeje. Používá se hlavně na topení v polenech do krbu.
Odedávna je oblíbené mezi soustružníky, protože schne i v kulatině bez praskání po obvodu (do cca 15 cm průměru).
Použití
Dnes se používá hlavně k soustružení. Točí se z něj například vázy, svícny, ale také dřevěné slánky, nebo kořenky. Nebo z něj lze vyrábět pěkné misky, ať už soustružené, nebo jenom dlabané dlátem. Pro výrobu nábytku se moc nehodí, nemá příliš pěknou kresbu a výsledek by byl takový ?plochý? (bez výraznější kresby, jako kdyby byl z plastu). Na venkově je časté použití březových větviček na výrobu košťat (říká se jim metly).
Zdroj textů: www.koumak.cz
Tento článek ještě neobsahuje žádný komentář. Buďte první, kdo nějaký napíše.